John Bok – 5.4.2018 – Za slušné Slovensko – prejav

John Bok

John Bok – 5.4.2018 – Za slušné Slovensko – prejav

John Bok, vystúpil 5.4.2018 na zhromaždení Za slušné Slovensko v Prahe. Prinášame Vám jeho prejav.

John Bok, dlhoročný aktivista a priateľ Václava Havla. Je predsedom a zakladateľom Spolku Šalamoun, ktorý sa angažuje v prípadoch, s podozreniami na chybné vyšetrovanie alebo rozhodovanie súdnej moci. 

Když mne můj dlouholetý přítel a kamarád Ladislav Agnes Snopko včera požádal, zda bych nevystoupil na této demonstraci, ani chvilku jsem nemusel přemýšlet. Je mi ctí, že mohu k vám promluvit při této příležitosti, kterou považuji za projev naší solidarity s bratry Slováky.
Když Slovensko získalo v lednu 1992 svojí samostatnost, patřil jsem k těm, kterým bylo líto, že už nežijeme ve společném státě a to přesto, že jsem chápal, že to bylo nezbytné, neboť ač jsme společně žili v jednom státě, s pětiletou válečnou přestávkou, celých 66 let, bylo Slovensko i v samotném názvu Československá republika, jaksi na nedůstojném druhém místě, jako bychom si nebili rovni.
Za celou dobu existence Československa byl pouze jeden ze sedmi prezidentů Slovák. A tak to bylo ve všem. Věřím, že díky změně v roce 1992 se naše národy sblížili více, než kdy dříve. Od té doby jsme prošli jak vy tak i my různými politickými turbulencemi, ale i pozitivními změnami, z nichž pro mne nejpodstatnější je svoboda, která je právem každého jedince a kterou jsme společně získali, ale která je dnes čím dál víc ohrožovaná politickými šíbry.
Dovolte mi odcitoval Ficovu zdánlivě marginální poznámku, z doby, kdy usiloval o prezidentské křeslo. Robert Fico tehdy vyslovil názor, že spis Gorila je „ ťažké téma a je potrebné odděliť, čo je pravda a čo je lož. Kaliňák nepochybne tvrdo pracuje na tom, aby to oddelil správne.“ Všichni víme, jak dopadlo vyšetřování kauzy Gorila. Všichni víme jak tvrdo pracoval Kaliňák. A také víme, co následovalo.
Tenhle tandem korporativních, čili politických mafiánu, Fico-Kaliňák, vaši zemi zatížili zločinným klientelismem, kdy nemalá část justice a policie nejen zavírala oči před křiklavými kauzami a umožnily průlom organizovaného zločinu do sfér podnikání, cestou k nekontrolovaným státním zakázkám a dotacím, ale i prorůstání zločineckých struktur do vrcholné politiky. To znamená, že se vybraní policisté, prokurátoři a soudci servilně podřídily chlebodárcům, tj. těm, kteří je z pozice vládních funkci řídí a ovládají, čímž si politici zajistili absolutní beztrestnost. Jen díky vám, občanům a vašemu panu prezidentovi, museli z nevolí tihle političtí zločinci opustit své funkce.
Jedním z mnohých příkladů, který je s fungující demokracii a fungujícím právním systémem, neslučitelný, je skutečnost, že během Kaliňákova osmiletého, s dvouletou přestávkou, působení ve funkci ministra vnitra, podnikal a byl součástí korupčních skandálů. Tudíž o nic menší střet zájmu, než v jakém je váš rodák Babiš, coby český premiér v demisi. Není divu, že Kaliňák dehonestaci a kriminalizaci vašeho prezidenta Alexanrda Kisku, nejlepšího, jakého kdy Slovensko mělo, usiloval o jeho odstranění z funkce hlavy státu. Chraňte si vašeho prezidenta , braňte ho a zvolte si ho znovu. Lepšího těžko najdete.
Je smutné, že zdánlivě, příslovečnou poslední kapkou, kdy vám přátelé na Slovensku došla trpělivost, byla vražda mladého novináře a jeho partnerky. Je však příznačné pro politickou reprezentaci, symbolizovanou Ficem a Kaliňákem, že se na Slovensko vrátily poměry devadesátých let minulého století, kdy skutečná politická spodina ovládla veřejný, to jest ekonomický a politický prostor a kdy media byla jediným ostrovem svobody, který se snažil odhalit a zveřejnit zkorumpovanost politiků.
Za vraždu Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové nesou zodpovědnos v prvé řadě politici. Stejně tak jako police, neboť ač jim bylo známo, že bylo tomuto odvážnému mladému novináři vyhrožováno likvidací, nic nepodnikly. Tato vražda, ať jejím pachatelem je kdokoli, je vraždou politickou, za kterou by měli nést zodpovědnost nejen politickou, ale osobní, všichni, kteří svým vládnutím navodili na Slovensku stav, který směřuje k systému politické oligarchie a nekontrolovatelné moci.
Nevěřím, že jmenováním Ficova nohsleda, Petera Pellegriniho předsedou vlády, se cokoli změní. Je to jen obměna protagonistů ve stejném, možná sofistikovanějším, politickém stylu, čili kosmetická úprava, kdy všechny hříchy či spíš zločiny Fica a Kaliňáka budou zameteny pod koberec. Nesmíte polevit ve snaze o změnu politické kultury, neboť dokud nedojde k hluboké personální a tím i obsahové změně, nemůže na Slovensku dojít k obnově politické kultury a respektu.
Obnažováním odkrývat skryté, které utajováním násobí postupující mravní úpadek, stavíme hráz proti duchům totalitních temnot. To je posláním nejen medií, ale nás všech. Nejde jen o svobodu slova a právo na svobodu projevů, ale o spoluzodpovědnost za společný názorový a myšlenkový prostor, jehož neodmyslitelným úhelným kamenem je tolerance ke všemu, co nenarušuje společnou koexistenci a možnost vzájemného soužití.
Pokud však je zjevné, že myšlenky a názory šířené ve veřejném prostoru vedou k omezování svobod druhých, k dehonestaci všeho druhu, popírání nezvratných a prokazatelných historický skutečností, vybízení k nenávisti vůči jakékoli rasové, náboženské, sexuální, národnostní či ideové odlišnosti, nezbývá než netolerovat intoleranci. Neboť opak z nás dělá spolupachatele těch, kteří upírají druhým jejích práva, přisvojují si, co jím nenáleží a svojí „odlišnost“ staví nad jiné, kdy od slov přechodem k činům chtějí za pomoci lží, demagogie, útlaku, zastrašování a násilí nastolit ducha temnot, jehož důsledkem v minulosti, po mnoho dekád dvacátého století, byli miliony nevinných lidských obětí. O duchovním a mravním úpadku a nastolení společenského marazmu ani nemluvě.
Opět jsme svědky, že lež se považuje za strategický instrument k dosažení politické a ekonomické moci, kdy se zlehčuje minulost ambiciozních a moci chtivých jedinců, ač je doložitelné jejich zhovadilé a podlé jednání, udavačství a příslušnost k zločineckým organizacím totalitního režimu, jakými byly KSČ, StB a Lidové milice. V tom tkví nynější dění, jak na Slovensku, tak i v Česku.
Myslet si, že stav, kdy bezskrupulózní „primitivové“, za přispění bezmyšlenkového mnohohlavého stáda, jenž bylo přivyklé, po skoro celou druhou polovinu dvacátého století, se podřídit zločincům politických korporací, jenž používali horších prostředků než mafie, neboť měly k dispozici veškeré státní instituce, včetně represivních složek, počínaje tajnou policii, armádou, soukromou armádou KSČ Lidových milicí, až po soudy, se dnes nemůže v jiné podobě navrátit, je nejen najivní ale i sebevrežedné. Vždyť právě příznaky možnosti návratu starých pořádku v novém kabátě vás nakonec přiměli k občanské neposlušnosti a skoncováním s poddanství vás občanů.
Je v přirozenosti jakéhokoli živočišného druhu, že na ohrožení reaguje pudem sebezáchovy. Člověk, jenž je obdařen sebereflexí a sebeuvědomování sebe sama a svých činů, schopností předvídat a domýšlet důsledky příčin, je schopen nést za sebe i odpovědnost. Je pak z logiky věci nepochopitelné, že někteří lidé, v situacích ohrožení postrádají pud sebezáchovy, jako myš, hypnotizovaná kobrou a nereagují kolektivním pudem sebezáchov. Neboť nejde ani tak o existenciální přežití, ale o pud záchovy svobody a ducha. Toho jsme dnes svědky, jak na Slovensku, ta i tady v Čechách.
Proto je nezbytné, abychom si znovu a znova připomínali a uvědomovali si, že každý z nás je povinen bránit hodnoty, bez nichž demokracie a právní stát jsou tak stejně nemožné, jako život bez kyslíku. Jsme zavázáni a povini je bránit, a to nejen z úcty k naších předkům, ale hlavně generacím následujícím.
Máme na co navazovat. Vzorem nám jsou Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rostislav Štefánik, Milada Horáková, Václav Havela, Ján Langoš, váš prezident Andrej Kiska a mnoho statečných žen a mužů, Slováků i Čechů.
Svobodné volby jsou sice nedílným atributem demokracie, avšak nikoli jejím garantem, neboť jak Hitlér v roce 1932, tak i komunisti v roce 1948, zvítězili právě ve svobodných volbách a jaké to mělo násleky, ví každý z nás.
Pamatujme si, že politici, přicházejí a odcházejí. Mnozí z nich upadnou v zapomnění. Ale my, občané, jsme tím, co trvale zůstává. Vláda věci veřejných není majetkem politiků, ale občanů, kteří jí svěřuji do rukou veřejných služebníků, neboť ani ničím jiným politici a úředníci nejsou. A když se služebníci začnou chovat nezpůsobile, zpupně či dokonce zločinně, pak je naší povinností, nás občanů, abychom jim řekli dost – protože odevzdáním svých hlasů dávajíce někomu důvěru, při volbách, se nezříkáme svých práv či svých poviností.
Jsem na vás, Slováky, hrdý a zároveň vám závidím, že jste vy „ulice“, přiměli politiky opustit funkce. Je to však, jak věřím teprve začátek vyčištění Augiášova chlévu. I nás to čeká, dříve, či později. Vydržte. Vím, že vydržíte. Ono také nic jiného nezbývá.

Leave a Reply